Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

  • EN

Lesy pro Mongolsko

O Mongolsku

Základní charakteristiky 

Mongolsko je vnitrozemským státem nacházejícím se v centrální Asii. Na severu hraničí s Ruskou federací a na jihu s Čínskou lidovou republikou. Je 18. největší zemí světa s rozlohou 1 564 116 km2 (UNdata, 2021). Hlavním městem je Ulánbátar. Mongolsko je rozděleno do 21 ajmagů (provincií/krajů), které jsou následně rozděleny do sumů (okresů) (WHO, 2012). 

I přes velkou rozlohu Mongolska zde není příliš vysoká populace – počet obyvatel je 3 278 292 (The World Bank, 2020), což vede i k nízké hustotě zalidnění – asi 2,1 obyvatel/km2 (UNdata, 2021). Oficiálním jazykem je mongolština. Index lidského rozvoje (Human development index, HDI) je 0,737. Míra gramotnosti je 98,4 % (HDR, 2020). 

 

Ekonomická situace 

Mongolsko se postupně stává moderní a pulzující ekonomikou s pozoruhodným hospodářským růstem poháněným především těžebním sektorem, který má v zemi i do budoucna stále obrovský potenciál. Obchodní režim je stále více otevřený a nový regulační rámec se stává efektivnějším, a především usnadňuje rozvoj stále rostoucího soukromého sektoru (The Heritage Foundation, 2016). 

Od přijetí nové ústavy v roce 1992 se Mongolsko transformovalo z uzavřené společnosti ovládané komunistickou stranou v otevřenou společnost s dynamickou a pluralitní demokracií. Tento přechod byl doprovázen postupným zaváděním reforem volného trhu a relativně dobře udržovanou politickou stabilitou. Zatímco Mongolsko stále zlepšuje mezinárodní vztahy s USA, Japonskem a Jižní Koreou, daří se mu stále udržovat silné vazby s Ruskem a Čínou. Nejdůležitějšími ekonomickými sektory jsou zemědělství a těžební průmysl (The Heritage Foundation, 2016). 

Mongolsko je závislé na vývozu uhlí a měděné rudy, tudíž růst tohoto odvětví ovlivňují světové ceny komodit. Vláda usiluje o diverzifikaci ekonomiky posílením turismu a domácí spotřeby. V důsledku pandemie Covid-19 došlo v roce 2020 k výraznému poklesu ekonomiky (růst HDP byl -5,2 %). V roce 2021 došlo k restartu ekonomiky, kdy růst HDP činil 6,1 %. K růstu HDP přispěla poptávka po nerostném bohatství, hlavně ze strany Číny a investicemi do projektů rozvoje těžebního průmyslu. Hlavní rizika pro ekonomiku Mongolska proto představuje její značná zranitelnost vůči externím šokům, zejména ve vztahu k vývoji čínské ekonomiky, kam míří 87 % celkového exportu Mongolska (MZV ČR, 2021). 

Těžební průmysl je pro Mongolsko zásadní a těžba nerostných surovin tvoří 24 % HDP a 67 % průmyslové produkce (Zastupitelský úřad ČR v Ulánbátaru (Mongolsko), 2015). Nerostné suroviny tvoří asi 80 % exportu a těžba zajišťuje kolem 40 % z celkových vládních příjmů. Výrobní sektor se podílí na HDP jen asi z 11 % (UNDP, 2016). Mezi těžené komodity patří například zlato, měď, černé a hnědé uhlí, uran, stříbro, železná ruda, molybden či prvky vzácných zemin. 

V zemědělském sektoru je zaměstnáno téměř 30 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Mongolska a na HDP se podílí cca ze 14 %. Chov hospodářských zvířat hraje v ekonomice Mongolska klíčovou roli a má zásadní význam pro zaměstnanost i exportní příjmy. Živočišná produkce tvoří zhruba 70 % z celkové produkce sektoru a žije zde více než 70 milionů hospodářských zvířat, jakou jsou ovce (32,3 mil.), kozy (29,3 mil.), skot (4,7 mil.) koně (4,2 mil.) a velbloudi (0,5 mil.). Počet hospodářských zvířat zaznamenal v posledních letech rychlý růst. V roce 2018 se v tomto odvětví vyprodukovalo 475 tisíc tun masa a 940 milionů litrů mléka. Produkce mléka i masa zaznamenává od roku 2010 stabilní růst (Zastupitelský úřad ČR v Ulánbátaru (Mongolsko), 2015; FAO, 2018). 

Zemědělsky využívaná plocha je podle FAOSTAT z roku 2019 1 133 750 km2, což znamená, že téměř 90 % země může být využíváno pro zemědělství a především pastvu (FAO, 2019). 

Mongolské zemědělství lze rozdělit do 4 kategorií (FAO, 2001):  

  1. Extenzivní pastva, což je tradiční semi-kočovný pastevní systém, ve kterém se velbloudi, koně, dobytek, ovce a kozy pasou dohromady.
  2. Mechanizovaná velkoplošná produkce obilnin a pícnin. 
  3. Intenzivní farmaření s produkty brambor a jiné zeleniny za pomoci mechanizace a jednoduchých produktivních metod.
  4. Intenzivní pastva s ustájením dojnic, prasat a slepic. 

 

Sociální situace 

V současné době je v Mongolsku trend nárůstu populace. V roce 2020 průměrný roční přírůstek obyvatelstva činil 1,8 %. Zároveň s ním jde trend upouštění od tradičního kočovného a pasteveckého života a stěhování se do měst za možností lepšího života a vidinou zbohatnutí, kdy ve stejném časovém rozmezí roste městská populace o 2,1 % za rok. Tento masivní přísun obyvatel do měst s omezenými ubytovacími kapacitami má za následek budování obrovských chudinských čtvrtí na předměstích, které jsou tvořeny tradičními mongolskými obydlími – jurtami. V roce 2021 žilo ve městech až 68,5 % obyvatel, z nichž je většina koncentrována v Ulánbátaru (UNdata, 2021). Další větší města jsou například Erdenet, Darchan a Čojbalsan, z nichž ale ani jedno nemá přes 100 000 obyvatel (Brinkhoff, 2015). Míra zaměstnanosti v Mongolsku dosahovala v roce 2020 v průměru 66,1 % (UNdata, 2021).

 

Krátce k historii 

Člověk moudrý se v Mongolsku usadil přibližně před 40 000 lety. V roce 1206 Čingischán založil Mongolskou říši, která se stala největším impériem v celé světové historii. Později se Mongolsko dostalo pod správu Číny a svoji samostatnost si vybojovalo zpátky až v roce 1921. Vznikla Mongolská lidová republika, která byla pod silným sovětským vlivem. V roce 1961 se Mongolsko stalo členem OSN. Po rozpadu Sovětského svazu proběhla relativně poklidná demokratická revoluce v roce 1990, která vedla k systému více politických stran, v roce 1992 k nové ústavě a k přechodu na tržní ekonomiku. Tento přechod vedl k otřesu základů, na kterých stál po 70 let obchod s Ruskem, který poklesl o 80 % a měl těžký dopad na životy lidí (UNDP, 2016). 

 

Problémy Mongolska 

Mongolsko čelí v současné době řadě problémů, které mají mnoho podob a řadu dopadů. Mezi největší sociální problémy patří urbanizace, kdy lidé upouštějí od tradičního kočovného života a stěhují se za vidinou lepšího a pohodlnějšího života do měst. Města, především pak Ulánbátar, mají omezené ubytovací kapacity a nové stavby rostou jen pomalu. Po obvodu města pak vznikají rozsáhlé chudinské slumy, kde žijí lidé v tradičních jurtách v bídě.  

Problematická je v zemi také infrastruktura. Například v Ulánbátaru je honosné malé centrum s reprezentativními budovami a dobrou dopravní sítí, ale jen o pár ulic dál už je asfaltová vozovka plná děr, budovy chátrají, nebo zůstaly nedostavěné a v okrajových částech města už je vozovka nezpevněná s obrovskými výmoly a místo domů zde stojí jurty.  

V zemědělství působí velké problémy i klima. Klimatický stres, zejména pozdní a časné mrazy, mohou způsobit ztráty při sklizni zemědělských plodin o 10 až 30 % (FAO, 2001).  

Problémem je i přístup místních obyvatel k rozvojové pomoci, a to především v oblasti vodních zdrojů, se kterými má Mongolsko vzhledem k aridnímu klimatu problém a na kterých je závislé. V poušti Gobi bylo v minulosti vybudováno zahraničními firmami množství studní a ochrana pramenišť. V současné době je řada těchto míst znehodnocená, čerpadla jsou rozbitá, studny jsou zasypány nebo kontaminovány, oplocení kolem pramenů je probouráno dobytkem a jedinečné zdroje vody jsou takto znehodnoceny či znehodnocovány. 

Jako obecně největší problém se ukazuje dezertifikace, která je způsobovaná a podporována mnoha provázanými faktory, které jsou samy o sobě dost významnými problémy. Mezi nimi může být například klimatická změna, tání permafrostu, nelegální těžba dřevin a celkově odlesňování nebo přepásání pastvin. 

 

Charakter krajiny 

Charakter krajiny Mongolska, které se nachází z větší části na náhorní plošině, se dá poměrně dobře vyjádřit charakterem zdejších ekosystémů. 

Finch (1996) rozeznává v Mongolsku šest hlavních ekosystémů. Jsou to vysokohorské ekosystémy, tajga, horská lesostep, step, pouštní step a poušť. Vysokohorské ekosystémy se vyznačují extrémními životními podmínkami, jsou stále částečně kryty ledovci a zabírají přibližně 5 % rozlohy na severu země. Tajga pokrývá okolo 5 % Mongolska v severní části země, především v horských oblastech, a je tvořena smíšenými lesy. Horská lesostep pokrývá okolo 25 % rozlohy Mongolska, především ve střední části země, a vytváří přechod mezi nízkými horami a pastvinami, kdy sestává z travních porostů a rozptýleného lesa. Step pokrývá okolo 20 % rozlohy Mongolska ve střední a jižní části a je tvořena travinnými porosty. Pouštní step pokrývá okolo 20 % rozlohy, především na jihu země, a charakteristická je kamenitou pouští se sporadickou vegetací. Pouštní ekosystém je představován pouští Gobi. 

 

Reference 

  • Brinkhoff, T., 2015. Mongolia: City population [online]. 9. Březen 2016. https://www.citypopulation.de/en/mongolia/

  • FAO, 2001. Seedpolicy and programmesfortheCnetral and EasternEuropeancountries, Commonwealthof Independent States and othercountries in transtition: proceedingsoftheRegionalTechnical Meetin on SeedpolicyProgrammesfortheCentral and EasternEuropeancountries, Commonwealthof Independent States and OtherCountries in Transition, Budapest, Hungary, 6-10 March 2001. Rome: Food and AgricultureOrganizationofthe United Nations, 2001. ISBN 9251046778.

  • FAO, 2018. Mongolia at a glance [online]. 20. května 2022.  https://www.fao.org/mongolia/fao-in-mongolia/mongolia-at-a-glance/ru/

  • Finch, C., 1996, Mongolia’swildheritage, Mongolia Ministry for Nature and the Environment, UlaanBaator.