Mongolsko je známo jako země nekonečných stepí, hor, modrého nebe, divoké přírody a nomádských tradic. Toto fascinující území uprostřed Asie, někdy také přezdívané jako „země mezi medvědem a drakem“ kvůli své geografické poloze mezi Ruskem a Čínou, si po staletí udržuje svou jedinečnou kulturní identitu. Současné Mongolsko odráží pradávnou historii, stejně jako moderní výzvy, a nabízí jedinečný pohled na život v drsném, ale krásném prostředí.
Základní charakteristiky
Mongolsko je vnitrozemským státem ve střední Asii, rozkládajícím se na ploše 1 564 116 km², což z něj činí 18. největší zemi světa. Přestože má Mongolsko rozsáhlé území, populaci tvoří jen přibližně 3,48 milionu obyvatel. Žije zde tedy pouze 2,2 obyvatele na km², díky čemuž se v celosvětovém měřítku Mongolsko řadí mezi země s nejnižší hustotou zalidnění. Téměř polovina všech obyvatel přitom žije v hlavním městě Ulánbátaru. Země je administrativně rozdělena do 21 ajmagů (krajů), které se dále člení na 330 sumů (okresů).
Mongolsko se pyšní indexem lidského rozvoje (HDI) ve výši 0,741, což jej řadí mezi země se střední úrovní rozvoje. Dominující etnickou skupinou jsou Mongolové tvořící přibližně 95 % populace. Největší menšinu tvoří Kazaši. Úředním jazykem je mongolština, přičemž míra gramotnosti dosahuje 99 %. Přibližně 50 % populace se hlásí k buddhismu, zatímco zbývající část obyvatel je převážně ateistická (až 40 %) nebo vyznává tradiční šamanismus, islám či křesťanství.
Klíčové informace
- Hlavní město: Ulánbátar (1,6 mil. obyvatel)
- Oficiální jazyk: mongolština
- Měna: mongolský tugrik (MNT)
- Převládající náboženství: tibetský buddhismus
- Rok získání nezávislosti: 1921
- Nejvyšší bod: Chüjtnij orgil (4 374 m, pohoří Altaj)
- Nejnižší bod: hladina jezera Chöch núr (532 m)
- Podíl stepí a pouští: kolem 80 % území
- Podíl lesa: přibližně 9,1 % území
- Počet hospodářských zvířat: 57,6 milionů (2024)
Ekonomická situace
Mongolsko v posledních desetiletích zažívá ekonomickou transformaci směrem k tržní ekonomice, přičemž klíčovou roli hraje těžební průmysl. Bohatá ložiska nerostných surovin, jako je měď, zlato, uhlí, uran a železná ruda, představují významný zdroj příjmů země – těžební průmysl tvoří přibližně 30 % HDP. Od těžebního průmyslu se navíc odvíjí až 90 % exportu Mongolska, přičemž většina vývozu směřuje do Číny a Ruska. Tím je ekonomika Mongolska značně ovlivněna cenovými výkyvy na globálním trhu komodit a vývojem čínské a ruské ekonomiky. Sektor služeb představuje přibližně 52 % HDP a podstatný podíl na HDP dosahující kolem 15 % tvoří také zemědělství přispívající především chovem dobytka.
Přechod od centrálně plánovaného hospodářství k otevřenému trhu po roce 1992 vedl k rozvoji soukromého sektoru, zvýšení investic a prohloubení obchodních vztahů se strategickými partnery, jako jsou USA, Japonsko a Jižní Korea. Přesto si Mongolsko zachovává úzké vazby na Čínu a Rusko vycházející z geografické polohy.
V roce 2020 ekonomiku Mongolska zasáhla pandemie Covid-19, což vedlo k poklesu HDP o 5,2 %. Od roku 2021 ale HDP každoročně roste přibližně o 5 %. Mongolsko se snaží diverzifikovat svou ekonomiku rozvojem turismu a podpory domácí spotřeby a investuje do vzdělání a technologických inovací.
Zemědělský sektor zaměstnává téměř 30 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Hospodářská zvířata, zahrnující ovce, kozy, skot, koně a velbloudy, jsou klíčovým prvkem mongolské ekonomiky i kultury. Celkový počet hospodářských zvířat je přibližně 57,6 milionů (2024), přičemž převládá jejich extenzivní chov představovaný pastevectvím, který vede k omezené produkci kravského mléka a soustřeďuje se na maso.
Sociální situace
Mongolsko prochází v posledních dekádách významnou společensko-kulturní proměnou. Ta se pojí především s nepřetržitou urbanizací, která představuje významný odklon od tradičního kočovného života pastevců. V roce 2023 žilo ve městech už 69,1 % obyvatel Mongolska, přičemž většina z nich se koncentrovala v hlavním městě Ulánbátaru. Historický masivní přesun populace do měst vedl k rozvoji chudinských čtvrtí na jejich okrajích, kde dodnes převažují tradiční jurty. Vysoké investice do výstavby nových bytových jednotek nicméně vedou k tomu, že se podoba Ulánbátaru velmi rychle mění a mizí i tato „jurtoviště“. Roční přírůstek obyvatel činil v roce 2023 přibližně 1,4 % a od roku 2014 soustavně klesá.
Další významná města, jako Erdenet a Darchan, se postupně rozrůstají a po roce 2020 překročily metu 100 000 obyvatel. Míra nezaměstnanosti v Mongolsku od roku 2022 klesá a v roce 2024 se pohybovala na úrovni 5,9 %.
Krátce k historii
Území Mongolska bylo osídleno člověkem přibližně před 40 000 lety. Vrchol jeho historického významu přišel v roce 1206, kdy Čingischán sjednotil mongolské kmeny a vytvořil Mongolskou říši, která se stala největším impériem v dějinách lidstva. V následujících stoletích se Mongolsko dostalo pod čínskou nadvládu a samostatnost získalo až v roce 1921. V roce 1961 se Mongolsko stalo členem OSN a v roce 1990 proběhla demokratická revoluce, která vedla k zavedení pluralitního systému a tržní ekonomiky.
Ekonomická transformace po roce 1992 přinesla nejen příležitosti, ale i výzvy. Obchod s Ruskem, na kterém ekonomika dlouho závisela, poklesl o 80 %, což mělo těžký dopad na životní úroveň obyvatel.
Problémy a výzvy Mongolska
Mongolsko čelí mnoha problémům, které se týkají urbanizace, znečištění, degradace životního prostředí a ekonomické udržitelnosti:
- Urbanizace a chudinské oblasti – Rychlý přesun obyvatel do měst vedl ke vzniku rozsáhlých slumů, především na okrajích Ulánbátaru.
- Znečištění ovzduší – Ulánbátar patří mezi nejznečištěnější města světa kvůli spalování uhlí v jurtách a nedostatečné regulaci průmyslových emisí.
- Infrastruktura – Zatímco centrum Ulánbátaru má moderní budovy a kvalitní silnice, okrajové části města trpí špatným stavem komunikací a neexistující kanalizací a pro vodu se chodí do studní. Zbývající části země jsou na tom často ještě hůře, například asfaltové cesty nevedou ještě ani do mnoha okresních měst.
- Desertifikace a odlesňování – Pouště a stepi pokrývají většinu území Mongolska, přičemž lesy tvoří pouze 9,1 % plochy země. Prezident Uchnaagijn Chürelsüch vyhlásil iniciativu na vysazení 1 miliardy stromů do roku 2030 jako opatření proti degradaci krajiny.
- Klimatická změna – Od 50. let zde průměrná teplota vzrostla o více než 2 °C a významně se mění také rozložení srážek v průběhu roku, což zásadně ovlivňuje ekosystémy, způsobuje degradaci permafrostu a ohrožuje tradiční pastevecký způsob života.
- Nedostatek vodních zdrojů – Vzhledem k aridnímu klimatu je Mongolsko závislé na omezených zdrojích vody, zejména ve stepních a pouštních oblastech. Mnoho studní v poušti Gobi bylo kontaminováno nebo zničeno. Stále častěji také dochází k významné kontaminaci povrchových zdrojů vody.
- Ekonomická zranitelnost – Mongolsko je silně závislé na těžbě surovin, což jej činí náchylným k výkyvům cen komodit. Přesto se vláda snaží o diverzifikaci ekonomiky prostřednictvím rozvoje služeb a turismu.
- Klimatické extrémy – Pozdní a časné mrazy mohou způsobit ztráty sklizně až o 30 %, což komplikuje potravinovou bezpečnost země. Extrémní zimní podmínky označované jako „dzud“ mohou také způsobit až několikamilionové ztráty na hospodářských zvířatech.
Lesy v Mongolsku
Lesy v Mongolsku podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů z roku 2020 pokrývají 14,172,780 ha, což je pouze 9,1 % území. Tato omezená lesnatost dělá ze všech lesních porostů klíčové prvky pro ekologickou stabilitu a biodiverzitu země. Lesy v Mongolsku mají řadu nezastupitelných funkcí a jednou z těch nejdůležitějších je ochrana zdrojů vody pro mongolské řeky. Lesy jsou koncentrované zejména v horských oblastech na severu země, kde padá kolem 400 mm srážek ročně. Vedle srážek se dalším důležitým zdrojem vody pro většinu mongolských lesů stává permafrost – věčně zmrzlá půda – která v letním období roztává a uvolňuje vodu do okolního prostředí a pro stromy. Lesy naopak permafrost chrání stíněním před vysokými teplotami a příliš silným táním. Právě tato zdravá interakce mezi lesem a permafrostem je zásadní pro zachování zdrojů vody v mongolských řekách pramenících převážně v permafrostových oblastech, ze kterých rozvádějí vodu i do suchých stepních oblastí a přinášejí s sebou bohatější život.
V mongolských podmínkách, kde převládají stepi a pouště, představují lesy také důležité ostrůvky biodiverzity. Lesní ekosystémy poskytují útočiště pro mnoho druhů organismů, které by v extrémních stepních podmínkách nemohly přežít. Navíc lesy přispívají k udržení mikroklimatu, zadržování vody a snižování teplotních extrémů, což je klíčové pro přežití mnoha druhů a také pro tradiční způsob života místních obyvatel spojený s kočováním.
Mongolské lesy jsou převážně jehličnaté a řadí se do biomu tajgy. Tato tajga (boreální les) sem zasahuje ze severu ze Sibiře a její výskyt se váže právě na výskyt permafrostu. Mezi nejrozšířenější a nejvýznamnější mongolské dřeviny patří modřín sibiřský (Larix sibirica Ledeb.), borovice lesní (Pinus sylvestris L.), borovice sibiřská (Pinus sibirica Du Tour) a bříza mandžuská (Betula platyphylla Sukaczev.). V některé literatuře je možné se setkat vedle tajgy také s dalším typem dřevité vegetace, která bývá označována jako les, s takzvaným saxaulem nebo také „saxaulovým lesem“. Ten tvoří saxaul černý (Haloxylon ammodendron (C.A. Mey) Bunge), který roste především v poušti Gobi, kde může vytvářet husté porosty podobné lesům.
Mongolské lesy v současné době čelí několika výzvám, zejména:
- Požáry – Suché klima a lidská nedbalost vedou k častým lesním požárům, které ničí rozsáhlé oblasti lesů. Ačkoliv jsou požáry přirozenou součástí dynamiky ekosystémů tajgy, jejich současná frekvence je tak vysoká, že vede k úbytku lesů. Hlavní vinu na tom nese člověk, který v Mongolsku způsobuje až 95 % lesních požárů.
- Klimatická změna a hmyz – Zvyšující se teploty a měnící se srážkové vzorce ovlivňují růst stromů, což vede k jejich zvýšenému stresu. Nedostatek vody může vést až k usychání stromů, především ale dělá z oslabených stromů snadný cíl pro hmyzí škůdce, kteří především v posledních letech způsobují velkoplošné odumírání lesů.
- Lesní pastva – Pastevectví je tradiční součástí mongolského kulturního dědictví. Spolu se změnou klimatu a usazováním pastevců v blízkosti ubývajících zdrojů vody poblíž lesů ale dochází k rostoucímu tlaku na lesy. Pasoucí se hospodářská zvířata působí značné škody zejména v lesních okrajích, kde poškozují mladé stromky, a tím zabraňují přirozené obnově lesa.
- Nelegální těžba dřeva – Nelegální těžba dřeva a nadměrná exploatace lesních zdrojů vede k rychlému úbytku lesních ploch.
- Nedostatek odborníků pečujících o les – Doby, kdy se mongolské lesy byly schopny vyrovnat se škodlivými vlivy samostatně jsou už dávno pryč. Současný tlak na ně je tak silný, že rychle dochází k jejich úbytku a přirozená obnova už nestačí vyrovnávat to, co zmizí. Lesy je třeba chránit a pečovat o ně, zejména v okrajových zónách na přechodu mezi stepí a zapojeným lesem, které jsou nejzranitelnější. Potkává se v nich totiž z pouště postupující aridizace, člověk a hospodářská zvířata. V současné době ale neexistuje dostatek lesníků, strážců přírody ani dalších odborníků, kteří by o les pečovali, zajišťovali jeho ochranu a případnou umělou obnovu v místech, kde je to nezbytné. I díky tomu se les z krajiny rychle ztrácí.
Pro zachování a obnovu lesů v Mongolsku je nezbytné implementovat následující strategie udržitelného hospodaření v lesích:
- Zapojení komunit – Vzdělávání místních obyvatel o významu lesů a jejich aktivní zapojení do ochrany a obnovy lesních ekosystémů. Nezbytnou součástí je také vzdělávání budoucích odborníků, kteří budou vědět, jak o lesy správně pečovat a jak je chránit.
- Obnova lesů – Podpora přirozené obnovy lesů a provádění zalesňovacích programů s využitím místních druhů dřevin, které jsou přizpůsobeny specifickým podmínkám prostředí. Tato obnova se převážně neobejde bez přímé ochrany lesů před pastvou hospodářských zvířat.
- Udržitelné hospodaření – Zavedení praktik, které na základě dlouhodobého plánování umožňují těžbu dřeva bez narušení ekologické rovnováhy, celospolečenské využívání lesů udržitelným způsobem a posílení jejích odolnosti vůči negativním vlivům. Tyto aktivity přispějí k zajištění financování pro obnovu a především nákladnou ochranu lesů, stejně jako k zajištění finanční motivace pro osoby zodpovědné za péči o les. I lesníci musí být schopni uživit rodiny.
- Ochrana před požáry – Vytvoření efektivních systémů včasného varování a posílení kapacit pro hašení požárů. S ohledem na velké vzdálenosti, špatnou dostupnost a omezené zdroje vody je ale často ještě důležitější prevence rozšiřování požárů vhodným rozčleňováním lesních porostů, které omezí jeho nekontrolované šíření.